Puberta: jak zůstat v kontaktu, když dítě zavírá dveře

Ještě nedávno ti všechno vyprávělo. Teď odpovídá jedním slovem, zavírá se v pokoji a ve tvé přítomnosti kouká hlavně do telefonu. A ty si v duchu říkáš, kam se podělo to dítě, které jsi tak dobře znal/a.

Dospívání není nemoc

Dospívání je doba obrovského přestavby mozku, těla i vztahů. Systém, který reaguje na odměnu a uznání od vrstevníků, se výrazně zcitliví, zatímco schopnost brzdit a plánovat dozrává pomaleji. Proto dospívající v klidu dokáže uvažovat dospěle, ale pod tlakem a před kamarády rizikuje víc. Úkolem dospívajícího je osamostatnit se. Úkolem rodiče mu v tom pomoct a zároveň ho chránit. Obojí najednou je těžké.

Nejdřív vztah, pak pravidla

Pravidla bez vztahu u dospívajících nedrží. Nejdřív je potřeba kontakt: krátká každodenní chvíle bez otázek a poznámek, kde se nic neřeší. Deset minut, kdy posloucháte bez rad, dá víc než hodina kázání.

Naslouchání bez rad

Když se dospívající svěří, kápa káže: „A co jsi odpověděl? Já bych to udělal jinak.“ Zachovej se jinak: poslouchej, opakuj vlastními slovy, zeptej se „chceš radu, nebo ti mám jen vypovědět?“. Radu nabízejte až potom.

Pravidla, která dávají smysl

Málo, ale pevné: bezpečí, spánek, škola, telefon. O ostatním vyjednávejte. Dohoda, kterou dospívající spolupodepsal, drží víc než příkaz shora. A důsledky vyhlášené v klidu dřív, než dojde k přestupku, fungují lépe než tresty v afektu.

Co sledovat

Varovné signály je lepší znát dřív, než je budete potřebovat: sebepoškozování, slova o sebevraždě, výrazné hubnutí, ztráta kontaktu se spánkem i lidmi. To už není „jen puberta“ a vyplatí se odborník. Dospívající se sám může obrátit na Linku bezpečí 116 111.

Podrobný průvodce, 13 pracovních listů a věty do těžkých chvil najdete v e-knize Jak zvládnout pubertu dítěte.