Proč odkládáme a jak začít, i když se nechce

Nepříjemný úkol, telefon, kafe, večer výčitky. Odkládání není línost ani slabá vůle. Co za ním je a co opravdu pomáhá začít.

Máte v hlavě seznam věcí, které „musíte udělat“, a místo nich děláte cokoli jiného. Uklidíte stůl, projdete telefon, uvaříte si kafe. Večer vás to hryže, ráno si slibujete, že dnes už určitě. A pak to začne znovu.

Odkládání není línost

Odkládání (prokrastinace) je vyhýbání se nepříjemnému pocitu: nudě, nejistotě, strachu z chyby. Ne o problém s časem ani s pílí. Proto na něj nefungují rady typu „prostě se do toho pusť“: přehánění neodstraní pocit, ze kterého se vyhýbáte.

Jak začít, i když se nechce

Zmenšete první krok na absurdně malý. Ne „napíšu práci“, ale „otevřu dokument a napíšu nadpis“. Začátek je nejtěžší část, všechno pak plyne dál.

Rozložte úkol na kroky. Nespecifický úkol se odkládá nejsnadněji. Tři konkrétní kroky na papíře udělají víc než hodina rozhodování.

Plány „když–pak“. „Když se ráno dostanu ke stolu, pak začnu prvním krokem.“ Navážejte na stávající zvyky.

Odstraňte rozptýlení. Telefon do jiné místnosti, notifikace vypnuté. Prostředí změňte dřív než sebe.

Perfekcionismus a strach z chyby

Velká část odkládání je strach, že to nebude dobré. Pomáhá nastavit „dost dobrá verze“ na první kolo a opravit pak. První návrh nemá být dokonalý, má existovat.

Nepříjemné drobnosti

Malé věci se odkládají nejvíc, protože „na ně není čas“. Pomáhá „hodina nepříjemností“: jednou týdně hodina, ve které uděláte jen drobnosti, na které jste dlouho nedosáhli. Zavolám k lékaři, zaplatím úkon, odpovím na e-mail.

Kdy je za tím víc

Pokud za odkládáním stojí dlouhodobá únava, smutek, úzkost nebo potíže se soustředěním od dětství (možná ADHD), obraťte se na odborníka.

Podrobný postup, tahák 15 technik a 13 pracovních listů najdete v e-knize Jak přestat odkládat věci.